Habsburkové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Question book-new.svg

Tento článek není ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.

Tento článek pojednává o o rodu Habsburků. Další významy jsou uvedeny v článku Habsburg.
Habsburská dynastie
Familienwappen Habsburg-Stroehl.jpg
Původní erb hrabat z Habsburku
Země Svatá říše římská
Rakousko, České země, Chorvatsko
Uhersko, Španělsko, Portugalsko, etc.
Tituly
Zakladatel Werner I. Habsburský
Rok založení 12. století
Konec vlády 1780 - Habsburská monarchie
1740 - Svatá říše římská
1700 - Španělsko
1640 - Portugalsko
Poslední vládce Marie Terezie - Habsburská monarchie
Karel VI. - Svatá říše římská
Karel II. - Španělsko
Filip III. (VI.) - Portugalsko
Současná hlava rod vymřel
Větve rodu

Habsburkové (německy Habsburg) byli jedním z nejvýznamnějších panovnických rodů v evropské historii až do svého vymření po meči roku 1740 a po přeslici roku 1780. Jejich dědici a následovníky se stali lotrinští vévodové, známí jako Habsbursko-lotrinská dynastie.

Obsah

 [skrýt] 

Historie rodu

Dějiny Rakouska
Znak Rakouska
Prehistorie
Doba halštatská
Noricum
Markomani
Sámova říše
Karantánie
Rakouské markrabství
Babenberkové
Rakouské vévodství
Habsburská éra
Habsburkové
Svatá říše římská
Rakouské arcivévodství
Habsburská monarchie
Habsbursko-lotrinská dynastie
Rakouské císařství
Německý spolek
Rakousko-Uhersko
1. světová válka
Atentát na Františka d'Este
Rakousko po 1. světové válce
Německé Rakousko
Rakouská první republika
Austrofašismus
Anschluss
2. světová válka
Nacionální socialismus
Rakousko po 2. světové válce
Okupační zóny Rakouska
Rakouská druhá republika

Habsburský rod pochází z území dnešního Švýcarska, své jméno si kolem roku 1100 dal podle svého sídla, hradu Habsburg (podle legendy Habichtsburg, Jestřábí hrad, v dnešním kantonu Aargau), kde asi od 11./12. do 13. století Habsburkové sídlili. Zachovala se tzv. Acta Murensia, důležitá kronika z roku 1160 z kláštera Muri v níž je zapsána genealogie rodu, který údajně pochází od Guntrama zv. Bohatý, který žil zřejmě v druhé polovině 10. století.[1]

Habsburkové postupně rozšiřovali své državy a získávali nové hodnosti. Roku 1273 usedl hrabě Rudolf, jenž v roce 1278 porazil Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli, jako první z rodu na římský královský trůn (od 1438 byli Habsburkové římskými králi, potažmo císaři trvale). Roku 1282 udělil Rudolf I. z tohoto titulu svým synům jako odumřelé říšské léno tzv. babenberské dědictví tedy rakouské země. Díky těmto državám se Habsburkové stali říšskými knížaty.

Rudolfův vnuk Rudolf zvaný Kaše usedl roku 1306 jako první člen dynastie na český trůn. Po jeho předčasné smrti se však Habsburkové museli spokojit pouze s rakouskými državami.

Nejmladší bratr tohoto českého krále Rudolfa rakouský vévoda Albrecht II. (nejmladší ze čtyř bratrů) měl 3 syny z nich jen nejstarší Rudolf IV. (v roce 1359 vydal padělané Privilegium maius, které ho mělo povýšit na arcivévodu) nezanechal potomků a tak vévodský titul přešel na mladšího Albrechta III.

Ten roku 1373 a znovu 1379 rozdělil vládu kvůli častým třenicím s nejmladším bratrem Leopoldem tak, že posléze vládl v Horních i Dolních Rakousích Albrecht III. a Leopold III. ve zbývajících zemích (Korutany, Štýrsko, Tyrolsko, atd.). Vznikly tak starší albrechtinská a mladší leopoldinská linie rodu. Ferdinand II. - Karel VI. (1619 – 1740) Ferdinand II. Štýrský (1619 – 1637) Roku 1611 se stal českým králem Matyáš, který se již před svým nástupem zavázal, že za svého života se nebude zabývat nástupnickou otázkou, ale na nátlak katolické církve už v roce 1617 předložil Ferdinandovu kandidaturu. Matyáš ani jeho dva bratři neměli potomky a v úvahu tak přicházeli dědicové ze španělské nebo štýrské habsburské větve. Španělé se nároků na střední Evropu vzdali, a tak byl vybrán Ferdinand Štýrský. Ferdinand II. se narodil 9. července 1578 ve Štýrském Hradci jako syn arcivévody Karla Štýrského a Marie Bavorské. V mládí ho vychovávala jeho matka v rodném Štýrském Hradci. Její výchova byla přísně katolická a v letech 1590-1595 studoval mladý Ferdinand na jezuitské akademii v bavorském Ingolstadtu. Tam jsou pravděpodobně kořeny jeho pozdějšího bigotního katolicismu. Miloval hudbu, divadlo a lov, avšak traduje se, že nebyl příliš statečný a nejraději trávil čas v klidu v rodinném kruhu. Ferdinand II. byl prý dobromyslný, přívětivý, velkorysý a zbožný, ale do života českých zemí zasáhl neobyčejně tvrdě a krutě, jako žádný jiný z Habsburků, vysloužil si zde přízvisko „krvavý“ a dokonce stál i za zavražděním Albrechta z Valdštejna.

Ferdinand nebyl zvolen, pouze přijat za příštího panovníka. Nekatolická opozice ho sice nechtěla, protože Ferdinand prosazoval násilnou rekatolizaci, ale Ferdinand byl bez větších problémů přijat ve vedlejších zemích Koruny české i v Uhrách, což se nekatolíkům vůbec nelíbilo a v březnu roku 1618 byl svolán sjezd nekatolických stavů, který vedl až ke květnové pražské defenestraci. Tímto odbojem začala třicetiletá válka. 24. května byla svržena královská moc a sjezd zvolil zemskou vládu třiceti direktorů. V čele této vlády stál Václav Vilém z Roupova a vrchním velitelem vojsk se stal Jindřich Matyáš Thurn. S českým povstáním souhlasilo Slezsko i obě Lužice, ale Morava zůstala neutrální, protože byla pod vedením Karla st. ze Žerotína, který se bál otevřeného konfliktu. Karel byl roku 1619 odsunut a jeho nástupce Ladislav Velen ze Žerotína ze k povstalcům přidal. Ve stejném roce také zemřel Matyáš a Ferdinand II. se ujal vlády. V červenci se v Praze shromáždil generální sněm stavů zemí Koruny české. Ferdinand II. byl sesazen a sněm zvolil kalvína Fridricha Falckého. Ten byl zvolen i z toho důvodu, že měl za manželku dceru anglického krále Jakuba I. a stavové věřili, že takto získají na svou stranu mocnou ostrovní říši. Fridrich, přezdívaný Zimní král, byl ale slabý a neúspěšný a po prohrané bitvě na Bílé Hoře, která se odehrála 8. listopadu 1620, utekl a císařská vojska obsadila Čechy i Prahu. Ferdinand Štýrský se opět stává českým králem. Brzy sestavil exekuční komisi, která měla za úkol potrestat stavovský odboj. Nejznámější částí trestu je poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí. Původně mělo být 51 popravených, ale po různých přímluvách a intrikách jich zbylo jen 27. Poprava se odehrála 21. června 1621, trvala 4 hodiny a popraveni byli např. Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Jáchym Šlik, Jan Jesenius a další. Dvanáct hlav pak bylo až do roku 1631 pro výstrahu umístěno na Mostecké věži.

Albrechtinská linie

Hlavní článek: Albrechtovská linie

Roku 1437 získali Habsburkové vnukem Albrechta III., kterým byl Albrecht II. (manžel princezny Alžběty Lucemburské) z albrechtovské linie rodu znovu českou a poprvé také uherskou královskou korunu (od roku 1526 je obě drželi trvale).

Albrecht II. ale v českých zemích a uhersku, stejně tak jako v Říši nevládl dlouho. Již po dvou letech vlády zemřel roku 1439. Jeho dědicem se stal syn Ladislav V., který získal přídomek Pohrobek. Ten vládl jen do roku 1457, kdy zemřel a tím vymřela albrechtinská linie habsburkého rodu po meči. Dědičkami království se stali jeho sestry Anna a Alžběta resp. mladší Alžběta, která se provdala za polského krále a litevského velkoknížete Kazimíra IV.

Leopoldinská linie

Hlavní článek: Leopoldovská linie

Syn Leopolda III. Arnošt Habsburský byl prvním rakouským panovníkem po Rudolfu IV. který používal (neoprávněně) titul a hodnost arcivévody. Jeho syn a vnuk Leopolda III. Fridrich III. z leopoldské linie se stal po smrti českého krále Albrechta II. roku 1440 římským králem a o dvanáct let poté v roce 1452 byl jako poslední císař korunován v Římě.

Z funkce římského císaře také v roce 1453 uznal platnost dosud nelegálního Privilegium maius, které povyšovalo Rakouské vévodství na arcivévodství (jediné v Říši). Tento titul se poté stal charakteristickým právě pro habsburskou dynastii.

Svatbou Maxmiliána I. s burgundskou dědičkou Marií v roce 1477 se habsburské državy rozmnožily o nizozemské provincie. Svoji obratnou diplomatickou a sňatkovou politikou připravil tento panovník půdu budoucí habsburské hegemonii v Evropě.

Španělští Habsburkové

Roku 1516 zdědil pozdější císař Karel V. (Maxmiliánův vnuk) království Aragon a království Kastilie a stal se prvním španělským králem (španělská větev Habsburků vymřela Karlem II. roku 1700). V té době držel jako burgundský vévoda nizozemské provincie, které se staly součástí španělského království. Španělští Habsburkové vládli v letech 1580 - 1640 také v Portugalsku.

Rakouští Habsburkové

Posledním mužským členem rakouské větve byl Karel VI., otec Marie Terezie, který zemřel roku 1740. Po císařovnině smrti se dědicem Habsburků stala lotrinská (habsbursko-lotrinská) dynastie - potomci Marie Terezie a jejího chotě Františka I. Štěpána Lotrinského.

 

Panovníci z rodu Habsburků

Seznam českých králů z dynastie Habsburků

Galerie

  • Barvy rodu Habsburků, později říšské barvy

  • Tzv. Habsburský páv z roku 1555, zobrazující znaky jednotlivých ovládaných území

  • Území ovládané Habsburky roku 1547

Zámek Staré hrady

Zámek Staré hrady

Hrad a zámek Staré hrady ve stejnojmenné obci u Jičína je renesanční komplex s figurálními sgrafity. První písemná zmínka o objektu pochází z roku 1340. Jedná se o původně gotický hrad s rukopisem parléřovské hutě s přistavěným renesančním zámkem a podzámčím.

Obsah

 [skrýt] 

V roce 2008 byla část zámku otevřena veřejnosti. V současné době je zaměřen zejména na děti a rodiny s dětmi, v sezóně se zde koná řada kulturních akcí.

  • I. okruh (hrad a zámek)

V hradní a zámecké části je prohlídkový okruh Jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I. Mnoho tisíc exponátů zde představuje život prostých lidí, měšťanů a šlechty v období vrcholu habsburské monarchie.

  • II. okruh (zámecké pohádkové sklepení)
  • III. okruh (hradní pohádková půda)

Prohlídkové okruhy Časem zpátky do pohádky I. a II. návštěvníky zavedou do bývalého renesančního a barokního sklepení a na hradní pohádkovou půdu, kde ožívá na 150 pohádkových bytostí, skřítků a strašidýlek z pohádek kouzelného dědečka Fábulína.

Ve vstupní části zámku je umístěna expozice českého zoologa Josefa Vágnera.

Literární archiv

První patro zámku je využíváno jako literární archiv Památníku národního písemnictví.

Natura 2000

Sklepení zámku Staré Hrady bylo prohlášeno evropsky významnou lokalitou Natura 2000 kvůli letní kolonii kriticky ohroženého vrápence malého. Každoročně zde přebývá 30–60 samic.

Fotogalerie

  • Vstup do zámku ve Starých Hradech

  • Nádvoří zámku ve Starých Hradech

  • Zámek před jeho otevřením veřejnosti

  • Expozice nádobí

  • Z prohlídky zámku

  • Sklepení

 

Rodokmen Habsburků

 
upravit historie

Tento článek z oblasti historie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl.

Habsburkové se v Evropě poprvé objevují kolem roku 1100. Pocházejí původně ze Švýcarska a jméno si zvolili podle svého sídla, hradu Habsburg (původně Habichtsburg, německyJestřábí hrad). Jako Habsburkové je tento rod známý do roku 1740, kdy vymřel. Jeho majetek zdědili lotrinští vévodové, známí jako Habsbursko-lotrinská dynastie.

Obsah

  [skrýt] 

[editovat]Začátek rodu

  1. Guntram († 973)
    1. Lanzelin († 991)
      1. Radbot († 1043)
        1. Otto (1015–1055), hrabě v Sundgau
        2. Adalbert (1016–1055)
        3. Werner I. Habsburský (1025–1096)
          1. Otto II. Habsburský († 1111)
            1. Werner II. Habsburský († 1167)
              1. Albrecht III. († 1199)
                1. Rudolf II. Dobrotivý († 1232)
                  1. Albrecht IV. Habsburský (1188–1239) ∞ Heilwig von Kyburg (1192–1260), dcera hraběte Ulricha III. z Kyburgu
                    1. Rudolf I. (1218–1291) ∞ Gertruda z Hohenbergu (1225–1281), dcera hraběte Burkharda III. z Hohenbergu
                    2. Albrecht († 1256), kanovník basilejský a štrasburský
                    3. Kunhuta ∞ Jindřich z Küssenbergu
                  2. Rudolf III. z Habsburgu-Laufenburgu († 1249), laufenbuská linie ∞ Gertruda, dcera Lütolda VI. z Regensbergu
              2. Otto II. (1166–1174), biskup kostnický
              3. Richenza († 1180); ∞ Ludwig I., hrabě z Pfirtu, † 1180
              4. Gertruda † 15. Januar 1132-1134; ∞ Dietrich III., † vor 1160, hrabě z Mömpelgardu
            2. Adelheid
          2. Albrecht II.
      2. Rudolf I. († 1063)
      3. Werner († 1028)
      4. Landolt, zemský správce z Reichenau ∞ Berta z Bürenu

[editovat]Laufenburská linie

  1. Rudolf III. z Habsburgu-Laufenburgu († 1249), hrabě Habsburg-Laufenburg ∞ Gertruda, dcera Lütolda VI. z Regensbergu
    1. Gottfried I. († 1271), hrabě Habsburg-Laufenburg
      1. Rudolf III. (1270–1315), hrabě Habsburg-Laufenburg
        1. Johann I. († 1337), hrabě Habsburg-Laufenburg
          1. Johann II. († 1380), hrabě Rapperswil (Wellenberg)("nový")
            1. Johann III. († 1392), hrabě z Rotenbergu v Sundgau
          2. Rudolf IV. († 1383), hrabě Habsburg-Laufenburg
            1. Johann IV. († 1408), hrabě Habsburg-Laufenburg
              1. → vymřelá linie
          3. Gottfried III. († 1373), hrabě Rapperswil ("starý")
    2. Eberhard I. († 1284), hrabě Kyburg
      1. Hartmann I. (1275–1301), hrabě Kyburg
    3. Rudolf (biskup kostnický) († 1293)

Laufenburská linie, zvaná též rudolfinská, zanikla 18.května 1408 smrtí Johanna IV. (hrabě Hans IV.).

[editovat]Od Rudolfa I. k Maximiliánovi I.

  1. Rudolf I. (1218–1291) ∞ Gertruda z Hohenbergu (1225–1281), Anna, dcera hraběte Burkharda III. z Hohenbergu
    1. Matylda Habsburská (1253–1304) ∞ Ludvík II. Hornobavorský (1229–1294), falcký kurfiřt
    2. Albrecht I. (1255–1308) ∞ Alžběta Goricko-Tyrolská (1262–1313), dcera Meinharda II.(1238–1295)
      1. Anežka (1281–1364) ∞ král Ondřej III. Uherský (1265–1301)
      2. Rudolf (1282–1307), český král
      3. Friedrich Krásný (1286–1330)
      4. Leopold I. (1290–1326)
      5. Albrecht II. Habsburský „Moudrý“ (1298–1358) ∞ Jana z Pfirtu (1300–1351), dcera Ulricha II., hraběte z Pfirtu (1281–1324)
        1. Rudolf IV. Habsburský (1339–1365), arcivévoda ∞ Kateřina Lucemburská (1342–1395), dcera císaře Karla IV. (1316–1378)
        2. Markéta (1346–1366)
        3. Friedrich III. († 1362)
        4. Albrecht III. Rakouský (1349–1395), zakladatel albertinské linie
        5. Leopold III. Habsburský (1351–1386) ∞ Viridis Visconti (1350–vor 1414), dcera Bernabò Viscontiho (1319–1385) – zakladatel leopoldinské linie
      6. Jindřich Habsburský (1299–1327)
      7. Meinhard (1300–1301)
      8. Otto Habsburský (1301–1339)
        1. Friedrich II. († 1344)
        2. Leopold II. († 1344)
    3. Kateřina Habsburská (1256–1282) ∞ Ota III. Dolnobavorský (1261–1312), maďarský král
    4. Gertruda (1257–1322) ∞ vévoda Albrecht II. (1250–1298)
    5. Hedvika Habsburská (?–1286) ∞ markrabě Ota VI. Braniborský (1255–1303)
    6. Klemencie Habsburská (1262–1293) ∞ Karel I. Martel, syn Karla II. Neapolského (1254–1309)
    7. Hartmann Habsburský (1263–1281)
    8. Rudolf II. Švábský (1270–1290) ∞ Anežka Přemyslovna (1269–1296), dcera krále Přemysla Otakara II. (1232–1278)
      1. Jan Parricida († 1313)
    9. Guta Habsburská (1271–1297) ∞ Václav II. (1271–1305)
    10. Karel (1276)

[editovat]albertinská linie

  1. Albrecht III. Habsburský (1349–1395)
    1. Albrecht IV. (1377–1404)
      1. Albrecht II. (1397–1439), dříve Albrecht V. ∞ Alžběta Lucemburská (1409–1442), dcera císaře Zikmunda Lucemburského (1368–1437)
        1. Ladislav Pohrobek (1440–1457)

[editovat]leopoldinská linie

  1. Leopold III. Habsburský (1351–1386) ∞ Viridis Visconti (um 1350–vor 1414), dcera Bernabò Viscontiho (1319–1385)
    1. Vilém (1370–1406) ∞ královna Jana II. Neapolská (1373–1435), dcera krále Karla II. Uherského (1345–1386)
    2. Leopold IV. Habsburský (1371–1411) ∞ Kateřina Burgundská (1378–1425), dcera vévody Filipa II. Burgundského (1342–1404), zvaného Smělý
    3. Arnošt Železný (1377–1424)
      1. Friedrich III. (1415–1493), dříve Friedrich V. ∞ Eleonora Portugalská (1436–1467), dcera krále Eduarda I. Portugalského (1391–1438)
        1. Kryštof (1455–1456)
        2. Maxmilián I. Habsburský (1459–1519)
        3. Helena (1460–1461)
        4. Kunigunda Rakouská (1465–1520) ∞ vévoda Albrecht IV. Bavorský (1447–1508)
        5. Johann (1466–1467)
      2. Markéta Habsburská (1416–1486) ∞ kurfiřt Friedrich II. Saský (1412–1464)
      3. Albrecht VI. Habsburský (1418–1463)
      4. Kateřina (1420–1493) ∞ markrabě Karel I. Bádenský (1427–1475)
      5. Arnošt (1420–1432)
      6. Alexandra (*/† 1421)
      7. Anna (*/† 1422)
      8. Rudolf (*/† 1424)
      9. Leopold (*/† 1424)
    4. Fridrich IV. Habsburský (1382–1439), zakladatel tyrolské linie
      1. Alžběta (*/† 1408)
      2. Markéta (1424–1427)
      3. Hedvika (1424–1427)
      4. Wolfgang (1426)
      5. Zikmund Tyrolský (1427–1496)

[editovat]Od Maximiliána I. k Marii Terezii a Karlu II. Španělskému

  1. Maxmilián I. Habsburský (1459–1519)
    1. Filip I. Kastilský (1478–1506), zv. Krásný ∞ Jana Kastilská (1479–1555), dcera krále Ferdinanda II. Aragonského (1452–1516)
      1. Eleonora Habsburská (1498–1558) ∞ král Manuel I. Portugalský (1469–1521)
      2. Karel V. (1500–1558) ∞ Isabela Portugalská (1503–1539), dcera krále Manuela I. Portugalského (1469–1521) – zakladatel španělské linie
      3. Isabela Habsburská (1501–1526) ∞ král Kristián II. Dánský (1481–1559)
      4. Ferdinand I. (1503–1564) ∞ Anna Jagellonská (1503–1547), dcera krále Vladislava II. Jagellonského (1456–1516) – zakladatel rakouské linie
      5. Marie Habsburská (1505–1558) ∞ král Ludvík Jagellonský (1506–1526)
      6. Kateřina Habsburská (1507–1578) ∞ král Jan III. Portugalský (1502–1557)
    2. Markéta Habsburská

[editovat]Španělská linie

  1. Karel V. (1500–1558) ∞ Isabela Portugalská (1503–1539), dcera krále Manuela I. Portugalského(1469–1521)
    1. Marie Španělská (1528–1603) ∞ císař Maxmilián II. Habsburský (1527–1576)
    2. Ferdinand ((*/† 1530)
    3. Jana Španělská (1537–1573) ∞ princ Jan Manuel Portugalský (1537–1554)
    4. Jan ((*/† 1539)
    5. Filip II. Španělský (1527–1598)
      1. Karel Španělský (1545–1568)
      2. Isabela Klára Evženie (1566–1633) ∞ Albrecht VII. Habsburský (1559–1621)
      3. Kateřina Michaela Španělská (1567–1597) ∞ Karel Emanuel I. (1562–1630), vévoda savojský
      4. Ferdinand (1571–1578)
      5. Carlos Laurentius (1573–1575)
      6. Diego (1575–1582)
      7. Filip III. Španělský (1578–1621) ∞ Markéta Habsburská (1584-1611), dcera arcivévody Karla II. (1540–1590)
        1. Anna Rakouská(1601–1666) ∞ král Ludvík XIII. (1601–1643)
        2. Marie (1603)
        3. Marie Anna Španělská (1606–1646) ∞ císař Ferdinand III. (1608–1657)
        4. Karel (1607)
        5. Ferdinand (1609–1641)
        6. Markéta (1610)
        7. Alfons (1611)
        8. Filip IV. Španělský (1605–1665)
          1. Marie Margarita (1621)
          2. Margarita Marie Catalina (1623)
          3. Marie Eugenie (1625–1627)
          4. Isabel Marie Tereza (1627)
          5. Baltazar Karel Španělský (1629–1646)
          6. Francisco Fernando (1634)
          7. María Ana Antonia (1636)
          8. Marie Tereza Habsburská (1638–1683) ∞ král Ludvík XIV. (1638–1715)
            1. Ludvík, Le Grand Dauphin (1661–1711)
              1. Ludvík, vévoda burgundský (1682–1711)
              2. Filip V. Španělský (1683–1746),
              3. Karel (1686–1714)
          9. Markéta Habsburská (1651–1673) ∞ císař Leopold I. (1640–1705)
          10. Marie (1655)
          11. Felipe Próspero (1657)
          12. Tomás Carlos (1658)
          13. Karel II. Španělský (1661–1700)
      8. Marie (1580–1583)