Bitva u Lipan | |||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Konflikt: Husitské války | |||||||||||||||
Mohyla postavená na místě bitvy |
|||||||||||||||
|
|||||||||||||||
Strany | |||||||||||||||
umírnění kališníci katolíci |
táborité sirotčí svaz |
||||||||||||||
Velitelé | |||||||||||||||
Diviš Bořek z Miletínka |
Ondřej Keřský Jan Čapek ze Sán |
||||||||||||||
Síla | |||||||||||||||
asi 13 000 pěších 1300–1500 jezdců (moderní odhad)[1] |
asi 10 000 pěších asi 700 jezdců (moderní odhad)[1] |
||||||||||||||
Ztráty | |||||||||||||||
asi 200 mužů[2] | asi 1300 mužů[2] | ||||||||||||||
{{{poznámky}}} | |||||||||||||||
Bitva u Lipan bylo vojenské střetnutí u vsi Lipany, které znamenalo zásadní obrat v husitských válkách. Porážka vojska sirotků a táboritů aliancí umírněných kališníků a katolíků s konečnou platností oslabila radikální křídlo kališníků a sesadila polní obce z pozice rozhodujícího politického činitele. Tato skutečnost umožnila konečnou dohodu se Zikmundem Lucemburským a legáty basilejského koncilu a v dlouhodobém horizontu přinesla ukončení válečného stavu v Zemích Koruny české.
Obsah[skrýt] |
[editovat] Střetnutí
[editovat] Před bitvou
V neděli 30. května 1434 svedly bitvu poblíž malé vesnice Lipany spojené síly radikálních husitů, to znamená táborité vedení Ondřejem Keřským a v politické rovině Prokopem Holým a sirotci Jana Čapka ze Sán na straně jedné, a koalice umírněných kališníků (utrakvistů) a katolíků pod vedením hejtmana Diviše Bořka z Miletínka[3], starého spolubojovníka Jana Žižky na straně druhé (dle některých pramenů vedl vojsko koalice Mikuláš Krchlebec z Krchleb, purkrabí na Zvíkově).
Radikální strana, poté co se 27. května dozvěděla, že proti ní táhne od Českého Brodu nepřítel, zaujala výhodné postavení na návrší jihozápadně od Lipan a uzavřela se ve vozové hradbě. V jejich týlu přitom byla Lipská hora.
Početní stav obou vojsk není znám, ale podle odhadů založených na známém a relativně přesném počtu zúčastněných vozů se zdá, že vojsko husitské levice bylo poněkud početně slabší; pro výsledek bitvy mohl být rozhodující především menší počet jezdců. Utrakvisticko-katolická aliance měla na své straně asi 13 000 pěších, 1300–1500 jízdních bojovníků a více než 700 vozů. V jejich řadách bojovali rožmberské oddíly společně s bojovníky kališnické šlechty, Prahy, Mělníka, nechyběli ani katolíci z Plzně. V čele vojsk stál zkušený vojevůdce Diviš Bořek z Miletínka. Radikálové disponovali asi 10 000 pěšími, 360 vozy a jen 700 jezdci. Vedli je správci obou polních obcí - Prokop Holý a Prokůpek. Bylo to vojsko zkušených profesionálů, doplněné narychlo sehnanými posilami. Obě strany používaly klasickou husitskou taktiku a výzbroj.[1]
Nastala patová situace, protože vozová hradba poskytovala každé ze stran výtečnou obranu, ale zároveň by byl útok na nepřítele velice riskantním. S dostatkem zásob si radikálové mohli dovolit přenechat aktivitu na svém protivníkovi, kterého tlačil čas.[4] Výsledkem měl být buď rozpad utrakvisticko-katolické strany, která by se váháním pravděpodobně oslabila, nebo její generální útok, ovšem za velmi nevýhodných podmínek. Velitelé umírněných si tohoto byli vědomi (na místě svých nepřátel by nepochybně zvolili stejný postup) a poté, co ztroskotala poslední snaha o smírnou dohodu (předáci obou stran se před začátkem bitvy sešli ve snaze se dohodnout, ale rozdílnost názorů se ukázala jako příliš velká), se obě vojska připravila k bitvě.[4]
[editovat] Výsledky a důsledky bitvy
Bitva skončila rozhodným vítězstvím utrakvisticko-katolické aliance. Padlo v ní odhadem 1300 radikálů a 200 zástupců utrakvisticko-katolické aliance. Dalších na 700 zajatců bylo upáleno ve stodolách u Českého Brodu; naopak ke spolupráci donucení rolníci z okolních obcí byli propuštěni na svobodu.[2] O další existenci sirotčího polního vojska prameny po bitvě mlčí, zřejmě zaniklo. Naopak polní vojsko táborské zůstalo po bitvě poměrně silným. Politická a mocenská moc husitských radikálů byla nadobro podlomena.[2] Tato skutečnost umožnila konečnou dohodu se Zikmundem Lucemburským a legáty basilejského koncilu a v dlouhodobém horizontu přinesla ukončení válečného stavu v Zemích Koruny české.
Část bojovníků radikálních svazů se připojila k umírněným kališníkům, část odešla do zahraničí za kariérou žádaných žoldnéřů. A část zůstala a stále vzdorovala - například Jan Roháč z Dubé.
[editovat] Bitva u Lipan v historické paměti
Bitva u Lipan byla již svými současníky vnímána jako historický zlom a toto povědomí o její důležitosti se v průběhu dalších staletí jen posilovalo. V nacionálně vypjatém 19. století, kdy se husitská epocha stala jedním z nejvýrazněji přehodnocovaných období českých dějin v historické obci (a jejím vlivem i v povědomí veřejnosti), se chápala již jako jeden ze zásadních mezníků vývoje českého státu (jako byla např. chápána i bitva na Bílé hoře). Výrazem tohoto přesvědčení se stalo v roce 1881 vztyčení pamětní mohyly Prokopa Holého na návrší u Lipan, o několik let později (1896) vzniklo v Českém Brodě Podlipanské muzeum. Po mnoho let od roku 1870 každoročně v den výročí bitvy směřovaly na bitevní pole pamětní průvody lidu.
Husitské hnutí a také i lipanská bitva a její protagonisté se stala vděčným námětem historizujících děl mnoha českých umělců v 19. století, ale i v 20. století (Mikoláš Aleš, Josef Matyáš Trenkwald, Václav Levý, Luděk Marold, Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický, Ivan Klicpera, František Hrouda).
[editovat] Účastníci bitvy
[editovat] Šlechta bojující na straně kališnicko-katolické aliance
- Diviš Bořek z Miletínka
- Zdeněk Drška
- Jan Švihovský z Rýzmberka
- Jan ze Švamberka
- Jan Švihovský z Gutštejna
- Burian Švihovský z Gutštejna
- Protiva ze Svojšína
- Hádek z Paběnic
- Humprecht z Kočova
- snad Jindřich z Plavna
- snad Vilém Švihovský z Rýzmberka
- snad Ondřej ze Štampachu
- Boreš z Oseka
- Přibík z Klenového
- Aleš ze Žeberka
- Vilém z Jaroslavic
- Kuneš Tluksa z Buřenic
- snad Petr Zmrzlík ze Svojšína
- Beneš z Myšlína
- Beneš z Dubé
- Václav z Brloha
- Jakoubek z Božejova
- Menhart z Hradce
- snad Václav Struch z Chlumku
- Hynek Ptáček z Pirkštejna
- Aleš Vřešťovský
- Jiří z Poděbrad
[editovat] Šlechta bojující na straně radikálů
- Jindřich Velíšský z Vartenberka
- Jan Čapek ze Sán
- Jan Roháč z Dubé
- Jan Kolda ze Žampachu
- Tábor Sezima Zajímač z Kunštátu
- Jan z Bergova
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- Čornej, P. 1985: Lipany ve svědectví pramenů. Husitský Tábor 8, 1985, 155–184.
- ČORNEJ, Petr. Lipanská křižovatka : příčiny, průběh a historický význam jedné bitvy. Praha : Panorama, 1992. 277 s. ISBN 80-7038-183-3.
- ČORNEJ, Petr. Lipanské ozvěny. Jinočany : H & H, 1995. 203 s. ISBN 80-85787-80-6.
- Klučina, P. 1984: Bitva u Lipan, Historie a vojenství 33, č. 5, 37–54.
- LUDĚK, Marold. Průvodce panoramou "Bitva u Lipan". Praha : Topič, 1898. Stručný popis bitvy u Lipan, okolnosti vzniku Maroldova panoramatu a 8 stran zobrazujících jednotlivé výseky z díla se 40 popisky.. Dostupné online.