Poloha objektu Stát: Česká Republika Region: Východní Morava - Slovácko Kraj: Zlínský Okres: Uherské Hradiště U města: Buchlovice
Stručná historie hradu
Buchlov je královský hrad stojící na jednom z nejvyšších vrcholků Chřibů nad Buchlovicemi v nadmořské výšce 510 metrů.
Ne nadarmo byly dva z těchto vrcholů osídleny již v pravěku. Na Modle se zachovaly zbytky opevnění z období lužických popelnicových polí a doby laténské, zatímco na Holém kopci z doby halštatské.
Střežícího východní hranici Zemí Koruny České proti případným vpádům z uherské strany, jsou obestřeny rouškou tajemství. Chybí jakákoliv písemná zpráva, a tak se musíme řídit dochovanými kamenickými články. Počátky hradu můžeme hádat do poloviny 13. století. Toto datum potvrzuje nalezený nejstarší kamenický kus, kterým je část románského oblouku, Která byla umístěna v přízemní hradní kuchyni, u paty pozdně románské západní věže. Oblouk je dílem kameníků kamenické huti, budující ve stejné době blízký velehradský klášter.
Název Buchlova se objevuje poprvé v přídomku jistého Protivy, co se tady zastával o místo purkrabího, vedle něho dělal funkci správce okolních lesů, polí, luk a rybníků Albert ze Zdounek. V období 14. století v listinných pramenech čteme např. o úředníku Havlovi nebo purkrabím Hartmanu ze Střítěže.
V 14. a 15. století začal být hrad postupován markrabětem do zástavy královským věřitelům, k nimž pravděpodobně od roku 1406 patřili bratři Hanuš a Jindřich z Lichtenštejna a poté další příslušníci téhož rodu. V roce 1422 přichází na Buchlov uherský velmož Stibor ze Stibořic, významný protivník husitů, páni z Vítovic, z Mošnova, z Vajtmile, z Landštejna, z Postupic, Jan Boček Kuna z Kunštátu, páni z
Cimburka a ze Zahrádky. Roku 1511 obdržel zástavní právo na hrad královskou listinou za zásluhy a se všemi velmož Arkleb Trnavský z Boskovic. Samotný akt se ale uskutečnil v době trvání platnosti zástavních práv pánů ze Zahrádky, proto de najevo buchlovské zboží Arkleb nikdy nezískal. Skutečně prvními soukromými majiteli hradu byli od roku 1518 Žerotínové a od roku 1542 Zástřizlové, vlastnící zboží plných sto let. V první polovině 17. století získali Buchlov sňatkem Petřvaldové z Petřvaldu, kteří přesídlili v první polovině 18. století natrvalo do buchlovického zámku. Posledními majiteli panství se roku 1800 stali Berchtoldové z Uherčic, kteří je vlastnili do roku 1945. Už od první poloviny 19. století z hradu zřídili veřejně přístupné muzeum, pro něž nakupovali velké množství sbírek a jen díky tomu byla památka udržována a nestala se zříceninou.
Vladykové ze Zástřizl
Počátek pánů ze Zástřizl je do 13. století do rodové, dávno zaniklé tvrzení ve vsi nedaleko Buchlova. Během následujících století se rod bohatě rozvětvil do několika linií, za něž vzpomeňme Kunkovské, Pavlovské, Nemotické, Ždánské, Prakšické, Lechvické či Morkovské a žil na desítkách sídlech. Asi nejznámější jsou osudy odnoží Morkovských a Prakšických. Největšího všeobecného rozkvětu se rodina dočkala v 16. a počátkem 17. století. Mnozí z příslušníků tohoto protestantského rodu ztratili své majetky. Jiní přestoupili na katolickou stranu a zachránili svůj majetek. To však už rod neuchránilo od jeho zániku. Pravděpodobně jeho posledním příslušníkem byl Jindřich Bohuslav z větve Strážovských, který zemřel chudobný roku 1731.
Lovecké právo na hradě Buchlově
Ve 13. a 14. století, v době správy Buchlova a okolí královskými úředníky, patřila hradu i silná pravomoc soudit a trestat všechny zjištěné případy lesního pytláctví, nedovoleného lovení ryb a později se tento seznam deliktů rozšířil i na veškeré přečiny a zločiny páchané v obvodu buchlovského a sousedních panství. Když se hrad na počátku 16. století vymanil z majetku krále a přešel do soukromých rukou, v kupní listině z roku 1544 je uváděno i „právo lovecké“, přecházející dále z majitele na majitele, z rodu na rod. Až roku 1749 bylo toto právo zrušeno. Pod pravomoc „loveckého práva“ patřilo 28 obcí. Předsedou soudu byl starosta Stříbrnic. Přísedícími 11 stříbrnických sedláků a někteří fojtové a purkmistři z Buchlovic, Polešovic, Boršic, Zlechova, Tupes a dva radní z Uherského Hradiště. Na počátku každého soudního přelíčení dovedli holomci obviněného a byla čtena žaloba. Jestliže obviněný odporoval nebo se nepřiznával k přisuzovaným činům, byl většinou mučen, kdy se obyčejně přiznal. Po ukončení soudního řízení odvedli obviněného a soudcové se radili o jeho vině a trestu. Rozsudek předkládali hradišťští radní majiteli Buchlova ke schválení. Mezi zcela obvyklé tresty loveckého práva patřilo např. oběšení, čtvrcení, zardoušení, stětí, ba i upálení, vpletení do kola, zahrabání a probodení kůlem. Tresty bývaly, s přihlédnutím k okolnostem, libovolně zostřovány. K lehčím trestům počítáme mrskání metlami, vypovězení z krevních gruntů, useknutí prstu či ruky, pálení cejchů v obličeji, vězení spojené s těžkou prací. K trestům nejlehčím přináležely platy kostelům, na chudé nebo finanční vyrovnání
poškozeným. K vyneseným rozsudkům původně neexistovalo jakékoliv odvolání, později tato možnost nastala u apelačního soudu v Praze. Žaloby, výpovědi a rozsudky byly zapisovány na „škartky“, ukládané do desek, které se nazývaly „černými knihami“. Vyhlídka Hradu vévodí 35 metrů vysoká věž s otevřenou vyhlídkou. Z ní je výhled na Chřiby, Dolnomoravský úval, Hostýn a za dobrého počasí i na Pálavu či dokonce do Vídně