.
Renesančně přestavěný raně gotický hrad Houska leží ve východní části Kokořínských lesů, 47 km severně od Prahy, v katastrálním území Houska obce Blatce. Nechal jej vystavět Přemysl Otakar II. jako významný královský hrad, ale záhy přešel do šlechtického majetku, v němž zůstal až do roku 1924. Houska dodnes patří k nejlépe dochovaným hradům Přemysla Otakara II.[1] a je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]
Obsah[skrýt] |
[editovat] Historie
[editovat] Předchozí sídlo
Původně na tomto místě stávalo hradiště, které nechal pro svého syna Housku (či Houseka) vystavět Slavibor z rodu Pšovanů. Původní gotický hrad, jehož zdivo je dodnes ve značné míře dochováno ve hmotě renesančně přestavěných budov, byl vystavěn na královském zboží ve 13. století.
[editovat] Vznik hradu
Velmi pravděpodobně jej založil v počátcích své vlády Přemysl Otakar II.[3], je také možné, že o počátky stavby hradu se zasloužil v těchto letech (1280-1290) Hynek Berka z Dubé se svolením krále.[4]. Předpokládá se, že plnil roli správního centra před založením nedalekého hradu Bezděz. Tvarosloví obou hradů je však natolik podobné, že nelze vyloučit současné, či téměř současné založení. Oba hrady vznikaly jako dílo téže stavební huti.[1]
[editovat] Mladší dějiny
V písemných pramenech je hrad zmíněn teprve roku 1316 jako majetek Hynka z Dubé (asi syn stejnojmenného zakladatele), později nazývaného Hynek Berka z Housky. Na konci 15. či na počátku 16. století vzniklo s rozvojem dělostřelby mohutné vnější opevnění, které však bylo již v 17. století strženo. Jádro hradu bylo přestavěno v letech 1584 - 1590 Hrzány z Harasova v renesanční zámek, přičemž mj. vzniklo celé současné vstupní křídlo. Roku 1658 byla také zbořena čtverhranná raně gotická věž, jejíž podoba je však zachycena na renesanční nástěnné malbě uvnitř hradu.[1] Při poslední přestavbě roku 1823 byly sníženy střechy.
Na hradě se vystřídalo mnoho majitelů. Z rodu Berkové z Dubé na Housce je znám Jindřich Berka, přívrženec krále Zikmunda, jehož bratrem byl husitský hejman na nedalekém hradu Jestřebí. V roce 1432 hrad koupil Jan Smiřický ze Smiřic (rod Smiřičtí ze Smiřic) a když byl roku 1453 popraven za zradu krále, hrad byl jeho pozůstalým zanechán. V roce 1502 ho od nich koupil Václav Hrzán z Harasova (rod Hrzánové z Harasova. Jeho potomek Tobiáš z Harasova hrad přestavěl na renesanční zámek, poskytují pohodlí usazeným šlechticům. V roce 1615 sídlo získal Václav Berka z Dubé, po bitvě na Bílé hoře svůj majetek musel opustit a ze země emigroval. Konfiskát získal levně mocný šlechtic Albrecht z Valdštejna. Když byl v Chebu zavražděn, správy hradu i panství se ujala cizí šlechta, např. hrabata ze Spauru a po nich (asi 1699) Kounicové. Za nich zde nikdo nebydlel a objekt začal chátrat. Jsou záznamy, že kolem roku 1750 zde zůstal bydlet jej jeden panský úředník. Teprve až Vincenc Karel Kounic jej nechal v roce 1823 opravit v renesančním slohu.[3]
[editovat] Nedávná minulost
V roce 1924 koupil hrad Josef Šimonek, senátor a prezident Škodových závodů v Plzni. Po rozsáhlých opravách v roce 1930 byl až do roku 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Poté jej vzhledem k tomu, že hrad už ležel v Sudetech, do roku 1945 využívala jako konfiskát německá armáda, konkretně oblastní štáb SS. V srpnu 1943 sem RSHA převezl materiály z archivů a knihoven v Hamburku a Berlíně ohrožených americkým bombardováním, pod krycím jménem Burgund II se hrad stal jedním ze čtyř severočeských depozitářů pro židovské a zednářské knihy z Evropy. Archivále 7. listopadu 1947 převzalo pražské židovské muzeum a zčásti poté předalo původním majitelům a jeruzalémské univerzitní knihovně.[5]
Od roku 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Po roce 1970 zde plánovala továrna Spolana Neratovice využití jako noční sanatorium svých zaměstnanců.[6],
Koncem roku 1974 zde nahrála svou nejstarší dochovanou „studiovou“ nahrávku undergroundová skupina Plastic People of the Universe, z níž bylo vybráno 10 skladeb pro desku Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned (vydané v spolu s knihou The Merry Ghetto roku 1978). Umožnil jim to Svatopluk Karásek, který byl tehdy správcem hradu.
Hrad byl počátkem devadesátých let 20. století vydán v restituci potomkům Josefa Šimonka, kteří jej nechali opravit a poprvé v dějinách hradu jej zpřístupnili veřejnosti.
[editovat] Popis
[editovat] Exteriér
Hrad stojí v lesnatém svahu Zámeckého vrchu[6], na hranolovitém sloupci pískovce, jehož stěny spadají na třech stranách takřka svisle dolů a byly pro sídlo znamenitou obranou. Původně měl dvojdílnou dispozici, ale středověká podoba přední části hradu je nejasná. Archeologickým průzkumem zde byly zjištěny zbytky opevnění a nádvorní zeď čelní budovy.[1]
Zadní část hradu tvořilo vlastní hradní jádro, které má dodnes dochované, téměř pravidelné nádvoří, obestavěné palácovými budovami. Ve středověku tvořily budovy půdorys písmene U a čtvrtou, čelní část uzavírala hradba prolomená kulisovou bránou. Netypická, pravidelná, uzavřená dispozice jádra, která byla užívána spíše u městských hradů, zde byla dána pravděpodobně příhodným tvarem pískovcového bloku. V pravém předním nároží byla umístěna dnes zničená čtverhranná věž. V pravé části zadního křídla je dodnes dochována rozlehlá raně gotická hradní kaple.[1]
V renesanci zde bylo na místě čelní hradby vybudováno čtvrté zámecké křídlo. Ostatní křídla byla renesančně přestavěna.[1]
[editovat] Interiér
V prvním patře hradu jsou dodnes dochovány typické sestavy gotických trojdílných bytů tvořené střední klenutou síní, klenutou vytápěnou komnatou na jedné a roubenou komorou na druhé straně. Vertikálně hrad propojovala řada šnekových schodišť, horizontálně pak pavlače v nádvoří.[1]
Nejzajímavějšími interiéry na Housce jsou raně gotická, polygonálně uzavřená obdélná kaple prostupující přízemím a prvním patrem, vybavená emporou, sedilemi, osvětlená lomenými okny a vybavená rozsáhle dochovanými nástěnnými malbami z první poloviny 14. století. Dále tzv. Zelená komnata, která je zaklenuta gotickou křížovou žebrovou klenbou a vybavena renesančními nástěnnými malbami z doby kolem roku 1520.[1] Dále je zde např. lovecký salón (daňčí trofeje), rytířský sál, nově zrekonstruovaná jídelna a taneční sál.
[editovat] Zachovalé pověsti
Jedna z legend praví, že hrad stojí nad dírou vedoucí do pekla, kudy nahoru přicházeli duchové měnící se ve zvířata. Díra byla zasypána a nad ní postavena kaple. Nebo ďábel přicházel hradní studnou a proto zde bylo tak málo vody. Další pověst popisuje působení švédských zběhů z třicetileté války, kteří odtud loupežili po okolí. Jejich vůdce pak myslivec zastřelil posvěcenou kulí a ten tu později strašíval.[4]
[editovat] Houska a Mácha
Do krajiny kolem Housky situoval děj svých Cikánů. Se svým přítelem Eduardem Hindlem sem mířil navečer 1. srpna 1832 dle svého vyprávění z hradu Kokořín, v dešti zabloudili, přespali ve skalách a na Housku dorazili až dalšího dne. V roce 1833 sem zavítal znovu již bez bloudění.[7]
[editovat] Současnost
Hrad je běžně otevřen od dubna do října. Z oken jeho komnat je při dobré viditelnosti výhled na šestinu Čech. V letní sezóně hrad Houska pravidelně ožívá kulturními akcemi - jarmarky, šermíři, tance, řemesla, zpěváci a hudebníci a další.[6] V květnu probíhá na hradě Konference SFINGA - celorepublikové setkání záhadologů. Každoročně v létě zde bývá Noc s hvězdami, což je benefiční koncert (s řadou doprovodných akcí), z jehož výtěžků byl opraven např. taneční sál a jídelna. V roce 2007 byl 9. ročník dne 4. srpna a patronát nad ním měl ministr kultury Václav Jedlička.[8]