Staří Egypťané byli přesvědčeni o posmrtném životě, ten však nenastával automaticky. Bylo nutné, aby tělo zemřelého zůstalo neporušeno a duch zemřelého nazývaný ach nebo ba musel dostat od pozůstalých potraviny, nápoje, šperky, zbraně, nástroje a jiné milodary, které by zajišťovaly jeho život na onom světě. Teprve po splnění těchto podmínek byl mrtvý spokojen a pozůstalí se jej nemuseli obávat.
Uchovávání těla prováděli nejdříve jen za pomoci natírání kůže pryskyřicemi a vonnými oleji. Později někdy kolem let 2 686 - 2 613 př.n.l. (za tzv. 3. dynastie) se začíná používat nám nejznámější způsob mumifikace a to za pomoci složitého procesu, kdy bylo tělo baleno do plátna. Zpočátku byl tento způsob balzamování mrtvých vyhrazen jen pro faraóna, jeho rodinu a vysoké státní úředníky, později bylo toto právo přiznáno i ostatním sociálním vrstvám. Jenže celý proces byl hodně drahý a tak ti nejchudší bývali mumifikováni přírodním způsobem, to je za pomoci žáru suchého pouštního písku - byli vysušeni. K mumifikování bylo potřeba značných anatomických znalostí a hlavně chirurgické zručnosti. Popis celého procesu mumifikace je popsán Hérodotosem v jeho druhé knize Dějin:
"Umění balzamovat zná a zabývá se jím zvláštní druh lidí. Když jim pozůstalí přinesou mrtvého, ukáží jim dřevěné podobizny mrtvých, omalované jako skutečné mrtvoly. Jednu z nich označují za nejnákladnější, nepovažuji ani za zbožné jméno toho způsobu vyslovit, druhou za méně hodnotnou a levnější, třetí za nejlevnější. Když jim to vyloží, ptají se jich, podle kterého způsobu si přejí, aby byl mrtvý balzamován. Pozůstalí se dohodnou na ceně a vzdálí se. Balzamovači zůstanou a s veškerou péčí provedou balzamování. Nejprve vytáhnou zakřiveným železem mozek (háčkem) skrze nosní dírky; část ho vytáhnou takto, část tím, že dovnitř nalijí rozpouštějící látky. Potom naříznou ostrým aithiopským kamenem (pravděpodobně obsidiánem) slabiny a vyberou celou břišní dutinu; vyčistí ji, vypláchnou palmovým vínem a znovu vyčistí rozetřenými vykuřovacími látkami. Potom naplní břicho čerstvě utřenou myrhou a jiným kořením kromě kadidla a když je naplnili, zase je zašijí. Pak naloží mrtvého do sodného louhu a tam jej nechají sedmdesát dní. Balzamovat delší dobu není dovoleno. Po uplynutí sedmdesáti dnu mrtvého umyjí a celé jeho tělo zabalí do nařezaných pruhů plátna z Byssu a natřou klovatinou, které Egypťané většinou používají místo klihu... Takový je nejdražší způsob balzamování. Těm kdo nechtějí vynaložit takové náklady a přejí si střední způsob balzamování, balzamují mrtvé takto: Naplní klystéry cedrovým olejem a vstřikují jej mrtvému do břišní dutiny, aniž ho nařezávají a vyprazdňují břicho. Klystér vstřikují sedací částí a zabraňují mu, aby vytekl zpátky. Potom balzamují mrtvého po stanovený počet dní. Poslední den vypouštějí cedrový olej, který tam předtím vstřikovali. Cedrový olej má takovou sílu, že spolu s ním vyjde obsah břicha i střeva v rozpuštěném stavu. Maso rozpouští sodný louh a z mrtvoly zůstane jen kosti a kůže. Když to vše balzamovači vykonali, odevzdají v tomto stavu mrtvolu příbuzným, aniž s ní podnikají cokoliv dalšího. Třetího způsobu balzamování používají pro ty, kdo mají málo peněz. Vypláchnou břišní dutinu ředkvovým olejem, balzamují sedmdesát dní a potom odevzdají mrtvolu příbuzným, aby si ji odnesli.
Ženy význačných mužů nedávají hned balzamovat, jak zemrou, a také ne takové, které jsou velmi krásné nebo které něčím vynikaly. Ty odevzdávají balzamovačům teprve třetí nebo čtvrtý den. Dělají to proto, aby se balzamovači s těmi ženami nepouštěli do soulože. Byl totiž jeden přistižen, že souložil s čerstvou mrtvolou, a udal jej jeho druh v povolání."
Moderní literatura tento balzamovací proces popisuje poněkud jinak. Mozek se za pomoci ostrých kovových háčků vytahoval nosními dírkami ven z lebky. Z těla byly vyoperovány všechny vnitřní orgány kromě srdce. Břišní dutina se vyčistila palmovým vínem a byla vyplněna cupaninou, pískem či slámou. Tělo pak bylo pokryto solí a ponecháno tak 40 dnů, aby vyschlo. Po uplynutí této doby se znovu tělo otevřelo. Dutina hrudní i břišní se vyprázdnily a znovu byly do nich nacpány kusy plátna či piliny, přičemž mohly být do těla místo orgánů vloženy sošky bohů. Řez byl uzavřen za pomoci voskové směsi nebo pryskyřice. Tělo se pomazalo vonnými mastmi - myrtou či skořicí - a bylo potřeno tekutou pryskyřicí tak, aby kůže ztvrdla a nepropouštěla vlhkost. Nakonec byly balzamované pozůstatky pečlivě zavinuty do plátěných obalů, které byly prokládány pryskyřicí a bylinami. Takto upravené tělo bylo uloženo do rakve a rakev mohla být vložena do kamenného sarkofágu.
Po mumifikaci museli ještě pozůstalí zabezpečit tělo před šakaly, přírodními živly a zloději. K mumii se obvykle přidávala i výbava a milodary. Nejdříve se pohřbívalo v klasických hrobových jámách, někdy vyzděných a na povrchu obložených kameny. později se začali používat mastaby- hrobkové stavby zpravidla ve tvaru komolého jehlanu vysoká 3 - 12 metrů a základně 5 - 15 m X 10 - 50 m. Větší část hrobky byla pod zemí, jež se táhlo až 30 metrů hluboko, s bohatě členěným půdorysem, velkým množstvím komor, schodišť, sálů, apd.. Jenže mastaby se dali snadno vykrást, takže se postupem času z nich vyvinuly pyramidy, tak jak je známe dnes.