V dobách raného středověku žil jeden muž Vojtěch. Živil se
pracemi v lese. Žil v chalupě u lesa. Jednou, když vysazoval v lese
stromy, našel v zemi zakopaný starý hrnec plný velice vzácných
zlaťáků. „Nechám si je na horší časy,“ řekl a odešel do chalupy.
V lese se objevili lupiči. Čekali, až pojede nějaký pán z nedalekého
panství. Lupiči to po dlouhém čekání vzdali a odešli do jeskyně. Vladař
z nedalekého panství jel na prohlídku své země. Dojel k jeskyni a vešel
dovnitř. Tam viděl loupežníky, jak hrají karty. Jakmile ho uviděli, chytli
ho a začali ho mučit. Mučili ho proto, aby nevyzvěděl jejich úkryt. Ale
on jim zanedlouho utekl.
Doběhl až k domu pana Vojtěcha. Ten ho ukryl, a když si pro něho
přišli lupiči, vykoupil ho za zlaťáky, co našel. Naznal totiž, že záchrana
lidského života je cennější než lesklé zlaťáky. Vladař nevěděl jak se mu
odvděčit, ale nakonec se rozhodl. Vojtěch byl pasován na rytíře a bylo
mu povoleno vystavět si tvrz. Vojtěch toho využil, často bojoval za
krále a tvrz měl velkou. Jednou se mu narodil syn. Když už byl velký
vzal si za ženu sestřenici dcery vladaře. Když už měl “královskou
krev“mohl z tvrze udělat hrad. Syn Vojtěcha Michal postavil kolem
tvrze hradby a udělal malé nádvoří. Michal se stal pánem z Hrncova.
Byl velice moudrý. Brzy se z malého hrádku stal velký hrad. Hrncov se
jmenuje na počest hrnce zlaťáků, které Vojtěch našel. A co lupiči? Ti
byli zavřeni do hladomorny v Hrncově a proslýchá se, že jsou tam
zavřeni dodnes.